-Co je to Vampirismus??-
14. února 2009 v 13:30 | *-Drakulka-*
|
-Vampirismus-
Vampirismus je fenomén, se kterým se lidstvo potýká již od nepaměti. V západní i východní okultistické literaruře existují zmínky, nikterak vzácné, o výskytu upírů, tj. "mrtvých, kteří sají krev živým". Tyto historky byly několikrát shrnuty (K. von Scherz: Magia posthumna, Olomouc 1706; A. Calmet: Gelehrte Verhandlung von denen sogenannten Vampire oder zurückkommenden Verstorbenen, Augsburg 1751; P. Štěpán: Kniha Nosferatu-vampírská bible, Jihlava 1998 (II. vydání-2003) a další. V období expresionismu vzniká rozsáhlá balerie.
Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.
Upír, či vampír, je nejčastěji popisován jako bytost bledé tváře a zapadlých očí, s vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty, vylézající v noci z hrobu a hledající svou oběť, jíž by se zakousl do hrdla a vysál z ní krev, kterou si udržuje svou záhrobní existenci. Dle různých pověstí a bájí je upír schopen na sebe brát zvířecí podobu a to nejčastěji podobu vlka a netopýra. Z těchto důvodů si lidé často pletou lykantropii (vlkodlactví) a vampirismus. Ve skutečnosti se jedná o dvě různé existence.

-Taková pěkná basnička-
12. února 2009 v 13:42 | *-Drakulka-*
|
-Upír-
Snad havraním spárem
mi napsali do vínku,
že s draky budu navždy držet mír,
že upíří lásku poznám na svém krku
a vlkodlak mi bude bratrem,
věrným,
jako moje matka Noc.
Krvavou lázní bude má náruč
a jako bílá růže
navždy zůstane můj klín.
Jen stínem v temnotách se stanu,
až nadejde můj čas.
Meč přítelem mi bude
a oči žluté jako vlčí
prohlédnou tmou černou jak mé vlasy.
Jsem prokletá, budu věčně žít
a přece zemřu mladá,
s objetím stromů, borovic a dubů,
smolných a vysokých.
Snad černočerná tuš
mi zabarvila srdce,
snad inkoustem mi ďábel
nakreslil linku rtů.
Bělostné zuby, špičaté a ostré,
kousají maso obětí.
Jsem padlý anděl noci,
jsem možná spasitelka mrtvých,
jsem živá umírající.
V kolébce z ebenového dřeva,
kde čekám
na úplněk.
Nepotřebuji smilování II.
Jsem temný blíženec andělů
jsem věrná, a přece nejsem tvá.
Mé vlasy voní smolou
a hladké čelo občas zbrázdí strach.
V noci tiše čekám,
až zhasne poslední hvězda
a pláču slzy krví napsané
v mém srdci.
Vezmi mou ruku do dlaní
je studená a těžká,
tak jako závaží na mém krku,
co mne přitahuje k zemi,
té teplé matce lidí,
voňavé a něžné,
kterou ale nechci znát.
Patřím k lidem, a přece nepatřím,
mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň
až tě spálí, nevrátíš se dolů,
k Zemi
zpátky.
Budeš se mnou létat, s beranem nebes
kozorohem plání,
vodním ptákem hvězd
a střelcem terčů z mlhovin.
Zvířetem i živlem
člověkem i ďáblem
andělem i snem.
S růží ve vlasech
a pohledem upřeným k zemi
chci být tvá
dnes v noci
kdy padají hvězdy
mi napsali do vínku,
že s draky budu navždy držet mír,
že upíří lásku poznám na svém krku
a vlkodlak mi bude bratrem,
věrným,
jako moje matka Noc.
Krvavou lázní bude má náruč
a jako bílá růže
navždy zůstane můj klín.
Jen stínem v temnotách se stanu,
až nadejde můj čas.
Meč přítelem mi bude
a oči žluté jako vlčí
prohlédnou tmou černou jak mé vlasy.
Jsem prokletá, budu věčně žít
a přece zemřu mladá,
s objetím stromů, borovic a dubů,
smolných a vysokých.
Snad černočerná tuš
mi zabarvila srdce,
snad inkoustem mi ďábel
nakreslil linku rtů.
Bělostné zuby, špičaté a ostré,
kousají maso obětí.
Jsem padlý anděl noci,
jsem možná spasitelka mrtvých,
jsem živá umírající.
V kolébce z ebenového dřeva,
kde čekám
na úplněk.
Nepotřebuji smilování II.
Jsem temný blíženec andělů
jsem věrná, a přece nejsem tvá.
Mé vlasy voní smolou
a hladké čelo občas zbrázdí strach.
V noci tiše čekám,
až zhasne poslední hvězda
a pláču slzy krví napsané
v mém srdci.
Vezmi mou ruku do dlaní
je studená a těžká,
tak jako závaží na mém krku,
co mne přitahuje k zemi,
té teplé matce lidí,
voňavé a něžné,
kterou ale nechci znát.
Patřím k lidem, a přece nepatřím,
mou matkou je Noc a otcem rudý Oheň
až tě spálí, nevrátíš se dolů,
k Zemi
zpátky.
Budeš se mnou létat, s beranem nebes
kozorohem plání,
vodním ptákem hvězd
a střelcem terčů z mlhovin.
Zvířetem i živlem
člověkem i ďáblem
andělem i snem.
S růží ve vlasech
a pohledem upřeným k zemi
chci být tvá
dnes v noci
kdy padají hvězdy